Historie faraonského psa
Faraónský pes je považován za nejstarší, nejdříve domestikované plemeno.
Důkazem jsou četné rytiny, malby a nápisy na egyptských stavbách. První rytina zobrazující tohoto psa pochází ze 4. tisíciletí před Kristem.
Faraónští chrti byli odjakživa oddanými společníky člověka, lovili pro něj zvěř a chránili jeho obydlí. Za svoji věrnost a služby byli po smrti uctíváni a mumifikováni a následně vloženi do hrobek svých pánů. Nejznámější mumie faraónského chrta Abuwtiyuwa byla nalezena v Cheopsově pyramidě.
Faraónský pes je často spojován s egyptským bohem zemřelých, mumifikace a pohřebišť Anubisem, který byl Egypťany vyobrazován jako člověk se psí hlavou nápadně se podobající dnešnímu faraónskému psu. Vítal zemřelé v podsvětí a doprovázel je na cestě k poslednímu soudu u boha Usira, kde bylo váženo jejich srdce na vahách spravedlnosti.
Se zánikem egyptské říše zaniká i faraónský pes, ne však natrvalo. Velkým překvapením byl náhodný objev psa v šedesátých letech na ostrově Malta. Typově odpovídal nástěnným malbám v Egyptě. Jak se ukázalo, postupem doby putovali faraóni spolu s Féničany právě na Maltu, která se stala jejich druhým domovem. Byli společníky maltských farmářů a dodnes jsou využíváni k lovu králíků. Odtud také název Kelb-tal fenek, tedy králičí pes, který je prohlášen za maltské národní plemeno.
Díky manželů Blockových byl faraónský pes znovuobjeven a přivezen do Anglie a postupně rozšířen do dalších zemí Evropy.
Faraónský pes je živou starožitností.