O Nás
Naše chovatelská stanice byla zapsána do registru chovatelských stanic psů všech plemen v České republice v roce 2006. Naše soužití s faraonským psem však začalo dříve už v roce 2004, když jsme si v březnu přivezli miláčka Belindu Putimskou bránu.
Proč je Katys faraun vidět až v roce 2009?
Vysvětlení je jednoduché. Dlouho jsme se rozhodovali zda vůbec začít chovat a zda máme vhodné podmínky a dostatek prostoru. Měsíce ubíhaly, naše fenka rostla a o štěňátka si vlastně řekla sama.
Do budoucna bychom chtěli naši rodinu rozšířit o další faraónské jedince a jestli se na nás usměje štěstí, mohli by to být potomci zahraničních psů, čímž bychom rádi přispěli k osvěžení české populace faraónských ušáků.
Faraónský pes je nám rovnocenným partnerem. Všude jezdí s námi, na výlety i na návštěvy ke známým. Doma spí s námi v posteli. Preferujeme jeho volnost a svobodu, jak v pohybu, tak v rozhodování, ale snažíme se ho nerozmazlovat, jedině tak se dá docílit jeho přirozenosti. Zastáváme názor, že s trpělivou výchovou a porozuměním se dá vychovat faraón poslušný, který je schopen chodit bez vodítka, slyší na přivolání píšťalkou a pokud začne lovit, uvědomuje si možnost, že by své páníčky mohl ztratit a proto raději brzy přiběhne zpět. Po hořké zkušenosti, kdy mám Belinku srazilo auto, i přestože Belča bez problémů chodila volně i na sídlišti kolem cest s vozidly, jsme obě naše holky začali volně pouštět v místech, kde žádná auta nejezdí. Pocit, když vidíte svého miláčka trpět v prvních minutách po nárazu a pak další stres, zda přežije si člověk uvědomí až poté, co se něco podobného stane. Ovšem upřít jim radost z volného běhu v přírodě zásadně odmítám. Vždy nás hřeje u srdce jak se naše holky v lese radují, když mohou volně běhat mezi stromy a dupat po jehličí, což mimochodem patří mezi jejich nejoblíbenější disciplíny vedle šplhu po skalách a kamenech v Jeseníkách nebo na Rešovských vodopádech.
